Ztratit se v čase není těžké, ale najít vteřinu, ve které jste se ztratili, je už nemožné. Ta je dávno pryč, zmizela v minulosti a s ní i další možnosti. Věříte v Boha, osud, spirálový průběh Vašeho života? Nejsem filozof, ale přesto občas mívám pocit, že je něco víc, než jen já a rozumím tomu, že je mnohdy ku prospěchu něčemu věřit a nebýt na to sám. Ať už jde o Boha, bohy, osud nebo víly či skřítky. Asi by mnozí z nás chtěli vědět, jestli jsou jejich rozhodnutí správná a kam povedou. Samozřejmě, řekneme „ne nechci to vědět“, ale myslím, že naše podvědomí křičí po odpovědi na tuto otázku. Proto jsou stále i v naší moderní přetechnizované době populární kartářky, vykladači z ruky, kávové sedliny apd. I horoskopy nevyšly z módy. Já si na tato „umění“ nepotrpím, ale svěřím se vám se svou představou. Už jako dítě mě napadaly myšlenky, zda jsem tu poprvé, zda se sem na Zem někdy vrátím. Lehla jsem si na louku nebo sedla na pařez v lese a jen zhluboka dýchala. Snažila jsem se ucítit přítomnost. Myslela jsem si, že ležím a spím na zahradní velké dřevěné houpačce. Jsem přikrytá prošívanou dekou, patchwork se tomu teď říká. Já měla jen představu krásné deky sešívané z kousků, na kterých byly květiny. Spala jsem a žila jeden ze svých snů, jeden ze svých životů. Věřila jsem, že až se probudím, budu si sny pamatovat a sama se rozhodnu jakou cestou se vydat, jak žít. Jdu cestou, kterou jsem si vybrala, snažím se žít plnohodnotně a pokud něco pokazím, snažím se to napravit. Ale když mě přece jen dožene minulost a začne mě škrábat svými drápky a otázkami „Co kdyby? Mohu si sama pro sebe říct „Ještě spím a až se vzbudím, budu mít možnost rozhodnut se jinak.“ Možná proto nelituji svých rozhodnutí.