Má láska hranice? Nebo lépe: Má mít láska hranice?  Je krásné si představovat lásku jako cit, který si navzájem oplácejí oba „stejně“, ale dost dobře víme, že to tak prostě není a nemůže být. Kolik básní, písní a románů o tom bylo napsáno. Přemnoho a ještě bude ;-). Můj partner je tak jiný než já, že si občas říkám, jak je možné, že to zvládáme?! Odlišnost je jistě pepřem vztahu, ale přílišná může být solí do vzniklých ran. To zatím není náš případ, jelikož máme něco nedocenitelného! Myslíte, že řeknu láska? Omyl. My umíme a stále se učíme lépe komunikovat. Vážím si ho, za mnohé ho obdivuji a respektuji jeho odlišnost, jak jen dokážu (mám značné rezervy), vidím víc hezkého než nedokonalého, vidím, co se mu daří a pomáhám mu s tím, co mu nejde. Důvěřuju mu a podporuju ho v jeho snech. Dělám to vědomě, dělám to proto, že mi na něm i našem vztahu záleží. Uvědomuju si, že to je to pojivo, které náš vztah drží. Pak už to chce jen trochu péče, společně stráveného času, občas zábavy a odpočinku.

Láska je zprvu hormonální spoušť. Vše je krásné, snadné a váš protějšek je prostě dokonalost sama. Pak plyne čas, a pokud to necháte jen tak, vytratí se vše pomýlené hormony a váš milovaný nebo milovaná jsou nedokonalými a mnohdy přitěžujícími bytostmi ve vašem světě.

Tolik vztahů se rozpadá, když se kouknete pozorně, ne vždy je to vinou nějakého vážného důvodu (pití, bití, gamblerství apd.), většina vztahů ztroskotá právě na komunikaci. Sednout si a v klidu si promluvit o tom, co se nám líbí i nelíbí, o našich potřebách a možnostech jak je uspokojit. Je to těžké, pro většinu lidí nemožné. Ale víte co? Je to jen o tom, to zkoušet, zlepšovat se a pracovat na sobě. Držím vám palce a sobě taky, jelikož mám pár much, na kterých rozhodně zapracovat musím, abych mohla být dál spokojená a hrdá na sebe, mého partnera i náš vztah.

Vidíte? Sebekritika je potřeba, zkuste začít od sebe a změňte svůj úhel pohledu na svůj protějšek, nechtějte dokonalost, chtějte lásku ;-)