Jeden muž napříč desetiletím

před 10 letyjeden muz napric desetiletim

Láska
Musí to být sen,
Šťastná jsem, až létám,
Bez tebe není noc ani den,
Okouzlil jsi mě, smekám.

Hltám tvoje slova,
Naslouchám a kývám,
Chci to slyšet zas a znova,
Jen v náruči tvé bývám.

Nespouštím tě z očí,
Jsi jak přelud z pohádky,
Jak princ, co do života mi vkročí,
Jen idyla a bez hádky.

Vím, že je to jen na chvíli,
Chci dýchat s tebou z jedněch plic,
Jak láska všechno pomýlí
A pak rozprchne se do ulic.

Za pár měsíců:

zrada
Rve mi to srdce, vnitřnosti,
Dusím se a plazím,
Vždyť je tolik možností
A já do ringu kapesník házím.

Dítě je dar
A já věřím v trest,
Hledám nejbližší bar,
A vy plánujete křest.

Klečím tu sama na zemi,
Z očí mi slzy padají,
Prosím, at TO jen zdá se mi,


Ale skutečnost a vina mi pokoj nedají.

Modlím se, at to přebolí,
At jsi šťastný a já bez viny.
Kéž nám osud jednou dovolí,
Být spolu a mít šediny.

po 10 letech
jeho druhé vyznání lásky
Postav se osudu čelem,
Strach ti ubral centimetry,
Změnil ses duchem i tělem,
Zůstaly jen tvé měkké rty.

Dřív jsi byl slaboch,
Vybíral sis snazší cestu,
Všechno si se mnou moh,
Ale propadl si v životním testu.

Teď zdá se všechno, jak sis přál,
To zdání je však velký klam,
Ty ses předtím tolik bál


A ublížil sis hlavně sám.

Já nejsem nyní tvoje
A ty bys chtěl všechno hned,
Já nevím, zda to jednou bude,
je to jak vybrat si cukr nebo med.

Tváříš se sladce
a já věřit bych ti chtěla,
v minulosti, šlo nám to spolu hladce,


ale je to dávno a já musím zůstat bdělá.

Příliš rychle a snadno
Řekls miluji tě,
Není věřit mužům radno,


Dokážeš-li, chyť mě.
Čeká tě cesta trnů
A já nad budoucností trnu.
bezeslovné opuštění scény (zase utekl)
Ty zradil jsi mě
A to znovu,
Chodím po tmě,
Bloudím a hledám Evu.

„Proč ty huso ze všech první,
Dovolilas mužům za nos vodit nás,
následují tě celá pokolení,
a klamány jsou zas a zas.

Jak snadné je jim uvěřit,
Rozum jako by někam spad,
Lépe je nejdřív prověřit
a být na pozoru pro každý pád.“

Když stojím proti tobě,
Už nevidím muže,
Už vidím jen tělo v hrobě,
Propíchané šípy z mojí kuše.

Slovy plýtvals a činy šetřil,


Nebyls muž a to je pro pláč,
Jen jaks překážku zvětřil,
Zahodils vše a já se ptám „nač“?

Stále hledáš dokonalou ženu,
Tvá cesta nemá konec,
Já iluze ti bohužel vemu,
A zazvoním na lásky zvonec.

Na vědomost se dává,
Že další slaboch odešel,
Má ruka ti na sbohem mává
A věz, že svět by se bez tebe obešel.
Zůstaň, kde jsi a nelez ven,
Nekaž mi další krásný den.