Milujete a chcete ideální vztah. Nic takového neexistuje, to víme všichni, ale přesto po něm většina z nás touží. Může být harmonický vztah, zdravý, založený na úctě, lásce, vzájemnému porozumění apd., ale ne ideální, protože do svých ideálů dáváme příliš mnoho  nej, jedná se modly, konspirační teorie a sny.

Možná proto je tolik slepoty ve vztazích. Tolik nevidomých, mnohdy i hluchých či hluchoněmých. Chtít nevidět a neslyšet, je důsledkem touhy udržet něco, co se bortí nebo už dávno zhroutilo. Nemoct optat se na skutečnost je projevem strachu a možná i slabosti. Ale pochopitelné. Nedá se to nikomu vyčítat, jen ho podpořit, aby oči otevřel, aby naslouchal druhému i sobě a hlavně aby se optal a měl rozmyšlené odpovědi. Jakmile jednou hodíte bumerang, musíte počítat, že se vrátí.

Já to umím, hodím a čekám, kdy mě praští, jelikož v chytání mám ještě co dohánět. Ale stojím zpříma a až když je po všem, spadnu do křesla a třesu se a děkuju, že jsem to zvládla a čelila jsem strachu. V posledních letech je to pro mě vždy, i přes neskutečné obavy a emoční vypětí, boj s dobrým koncem.

Přeji vám, abyste vždy našli dost sil čelit pravdě a měli nachystané ty správné odpovědi, argumenty a řešení vzniklých problémů. A ještě něco, můj starý přítel říkával, že „problém je jen situace, která vyžaduje řešení“. Byl úžasný a takových „pohledů na život“ mi dal mnoho, takže vás budu zásobit ;-).